Oční pohyby a čtení (1. část)

Abstract

Autor vyšetřil u vzorku dětí předškolního věku (N = 85) oční pohyby a sledoval čtenářský vývoj těchto dětí po dobu 5 let, resp. od 1. do 5. ročníku základní školy. Testoval hypotézu, podle níž jsou mezi očními pohyby a čtením významné vztahy, na jejicht podkladě bude možné čtenářský vývoj dětí predikovat a případně i včas, v předškolním věku vyhledávat dyslektiky. Hypotéza byla testována pomocí diskriminační analýzy, která rozdělila vývoj čtení i oční pohyby dětí do dvou skupin: „průměrní či lepší čtenáři" versus „podprůměrní čtenáři" a „průměrné či lepší oční pohyby" versus „podprůměrné oční pohyby". Shodu mezi oběma klasifikacemi nalezl autor u 74% dětí; z toho u dívek je shoda vyšší (83 %) než u chlapců (63 %). Autor diskutuje o možných příčinných vztazích mezi očními pohyby a čtením. Uvažuje též o dalších vlivech na čtení, zejména nalézá silný vliv rodinného prostředí, zastoupeného vzděláním rodičů. Přiklání se k závěru, podle něhož oční pohyby nejsou ani příčinou, ani následkem čtení, nýbrž zobrazují vývojovou úroveň CNS. Oční pohyby předškolního dítěte lze pokládat za okénko do CNS, v němž jsou mj. zakódovány informace o dispozicích k čtení.