Vývojové poruchy orofaciální oblasti

Abstract

Obličejové rozštěpy patří díky své lokalizaci mezi nápadné vrozené vady s průměrnou dlouhodobou incidencí u nás 1,7 na 1000 porodů. Léčba pacientů narozených v Čechách je soustředěna na Klinice plastické chirurgie Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze. Na léčbě se podílí celá řada odborníků, a kromě plastického chirurga se léčby účastní i stomatolog ortodont a protetik. Dále pak klinický logopéd a foniatr, kteří pečují o rozvoj řeči, a konečně i psycholog, jenž pomáhá rodinám vyrovnat se s těžkou psychosociální zátěží v období po narození dítěte s vadou. Mezi příčiny vzniku orofaciálních rozštěpů patři ve 20 % faktory dědičné. Nelze tedy vyloučit, že u zbývajících 80 % případů se na vzniku vady podílí faktor zevní. Rozštěpy obličeje (rozštěp rtu a čelisti, celkový rozštěp a izolovaný rozštěp patra) vznikají během 2. měsíce těhotenství narušením splývání obličejových výběžků, patrových plotének, nebo narušením růstu mandibuly. Po skončení kritické periody (tj. po 60. dnu těhotenství počítáno od termínu otěhotnění) nelze žádným způsobem obličejový rozštěp vyvolat a žádná preventivní opatření proto již smysl nemají. Pro primární prevenci vzniku těchto vad se používají metody plánovaného početí, které přispívají k vyloučení působení zevních nepříznivých faktorů, jež by mohly vyvíjející se plod poškodit. Sekundární prevencí se rozumí zabránění narození dítěte se závažnou vývojovou anomálií metodou umělého přerušeni těhotenství na základě předchozí ověřené diagnózy.