Abstract:
Nezáměrně, ale přesto přesně k 100. výročí Deutsche Vereinigungfur Rehabilitation, které bylo založeno roku 1909 v Berlíně jako „Deutsche Vereinigung fiir Kruppelfursorge" („Německý spolek péče o mrzáky" - srov. Osten 2004, s. 78-87, Hendrich 2009), narazil filozof Peter Sloterdijk2 v „Katakombách" historie (srov. Sloterdijk 2009, s. 81) na Hanse Wiirtze a jeho knihu Zerbrecht die Kriicken (Zlomte berle), vydanou v roce 1932. Knihu, kterou lze číst jako seznam inventáře Wiirtzovy sbírky „Kruppelbilder- und Plastikensammlung". Tema-tizování Wiirtzovy pedagogiky a psychologie „mrzáků" ve Sloterdijkově bestselleru znamená z hlediska veřejného povědomí vrchol vnímání Hanse Wiirtze, který zajímal doposud především historiograf y pedagogiky tělesně postižených. Následující příspěvek využije nečekaný ohlas tohoto berlínského pedagoga, aby se zaprvé aktuálně podíval na jeho biografii. Zadruhé si chce položit otázku po záměru a recepci sbírky obrázků a plastik mrzáků, jejíž dochované fragmenty lze nalézt v pražských archivech. Zatřetí - na základě sbírky rekonstruovat zdolání a překonání „mrzáctví" jako leitmotivy Wiirtzovy pedagogiky.
