K filozofii přístupu k edukaci romského žáka se speciálními vzdělávacími potřebami (zejména k žákům ze sociálně znevýhodněného prostředí)

Abstract

I ve speciální pedagogice je potřebné nejenom hledat speciální přístupy k edukaci romských žáků se speciálními výchovně-vzdělávacími potřebami, ale zakládat svoje působení také na humanistických východiscích filozofie a etiky výchovy. Jde o přístupy k romským détem, které pocházejí převážné ze sociálné znevýhodnéného prostředí a které jsou dnes soustředény v počtu až 35 % s různým postižením mentálním, fyzickým či mnohdy spíše sociálním i nadále ve speciálních a praktických základních školách. Problém, zdali jejich počet na těchto školách je adekvátní či nikoli, v textu nebudeme zcela řešit. Zaměříme se však na to, co je pro výuku a vzdělávání obecně důležité ve vztahu ke všem dětem a ve vztahu k romským dětem se speciálními vzdělávacími po-třebami, které pocházejí ze sociálně znevýhodnéného prostředí, zvláště. Učitelský étos, filozoficko--výchovný přístup a pozitivní vztah k romským žákům (který ve školách podle našich výzkumných zjištění nebývá vždy zcela naplněn), hraje mnohdy rozhodující roli v rozvoji nejenom jejich osob-nosti. Ve svých důsledcích vytváří i přístupy celé romské rodiny a komunity v konkrétním prostředí školy a obce k formování optimálních vztahů mezi Romy a majoritou. Škola, její ředitelé a učitelé (nezávisí ani tak na tom, zdali jde o školu základní, či speciální) mohou a ve své perspektivě musí sehrávat v tomto procesu zmírňování v mnohých oblastech závažného interetnického napětí (např. Šluknovský výběžek) důležitou roli. Z našich dvacetiletých zkušeností a vědecko-pedagogických zkoumání otázek edukace romských žáků a také ze současného vzepětí anticiganistických nálad ve společnosti vyvozujeme, že se jedná o natolik závažný problém, že by zasloužil širší odbornou diskusi. Stránky speciální pedagogiky by mohly k tomu vytvořit solidní teoreticko-praktickou základnu.