Pohled do dějin pracovního uplatnění lidí se zrakovým postižením v kontextu spolkové činnosti

Abstract

Zdravotní postižení se dotýká samotné existence člověka, kvality a směřování jeho života. Proto komplexní znalost jeho potřeb - nejen výchovných a vzdělávacích, ale i sociálních, zdravotních a pracovních - nepřestává být aktuální otázkou i speciální pedagogiky. Tehdy i dnes platí, že bez toho, aby lidem se zdravotním postižením byly soustavně vytvářeny podmínky pro nalezení přiměřeného pracovního uplatnění, které odpovídají jejich schopnostem a zájmům, nemůžeme hovořit o občanské suverenitě a nezávislosti těchto lidí. Ale ani o obyčejném lidském štěstí. Možnost pracovního uplatnění zásadně ovlivňuje kvalitu života každého člověka. Právo člověka se zdravotním postižením na nalezení vhodného zaměstnání se nikterak neliší od stejného práva člověka bez postižení, protože odpovídá stejnému cíli. Tím je nejen důstojný způsob uspokojení sociálních a ekonomických potřeb, ale i nalezení vlastní, jedinečné lidské identity. Dříve i dnes se důležitou skutečností stává způsob, jakým jsou lidská i občanská práva osob se zdravotním postižením, včetně jejich práva na pracovní uplatnění, vnímána celou společnosti.